Doc. MUDr. Vladimír Vojtek, CSc.
(19. 11. 1911 - 31. 5. 1981)
laskavý lékař, pedagog a vědec v oboru dětské tuberkulózy
V roce 1939 po zřízení protektorátu a rozpuštění československé armády byl dr. Vojtek jako vojenský lékař převeden do služby v „Zemském ústavu pro tuberkulosní děti na Košumberku“ ve východních Čechách. Zpočátku pracoval jako sekundář na chirurgickém oddělení. Přestěhoval se i s rodinou do sousední Luže a jako lékař působil v sanatoriu až do konce války. V této léčebně, kterou v minulosti pro tuberkulózní děti založil MUDr. František Hamza, se dr. Vojtek věnoval práci s velkou pílí a zaujetím. Mnoho času trávil také studiem cizojazyčné literatury na téma dětská tuberkulóza. Od roku 1941 začal psát vlastní články do lékařských časopisů a v roce 1942 byla vydána jeho první odborná publikace Bronchiektasie dětského věku. V srpnu téhož roku mu do rodiny přibyl další potomek, dcera Jana. Počátkem května 1945 byl čerstvě ustanoveným národním výborem v Luži, jehož byl sám členem, na krátko jmenován úřadujícím ředitelem léčebny místo dočasně sesazeného ředitele MUDr. Vladimíra Pospíšila. Na této pozici zůstal dr. Vojtek jen do konce května, kdy byl po obnovení armády jako bývalý aktivní důstojník zdravotní služby odvelen k posádce ve Vysokém Mýtě. Odtud pak byl s tamním plukem převelen do Ústí nad Orlicí. V tu dobu hledali představitelé Zemského národního výboru v Brně (ZNV) vhodného lékaře na místo ředitele Masarykovy zemské dětské léčebny v Šumperku. Pro řízení ústavu byl vybrán MUDr. Vladimír Vojtek, jenž byl na žádost ZNV dne 24. července 1945 Ministerstvem národní obrany z armády uvolněn. V Šumperku, kam se dr. Vojtek přestěhoval, byl pověřen přebudovat bývalé sanatorium pro převážně ortopedickou tuberkulózu na dětskou plicní léčebnu.
Své funkce se ujal velmi zodpovědně, a stal se tak příkladným pokračovatelem obětavé práce svého předchůdce MUDr. Otakara Reisse, kterého svými výsledky léčby během následujícího čtvrtstoletí dokonce předčil. Na sklonku roku 1945 se Vojtkovým narodil třetí potomek, syn Ivan. Rodina bydlela v ředitelské vile nedaleko léčebného pavilonu, tak jako za první republiky MUDr. Otakar Reiss. V poválečných letech jako ředitel dětské léčebny organizoval stavební úpravy a rozšíření areálu, přičemž se neostýchal sám přiložit ruku k dílu nebo třeba zasednout v jídelně k jednomu stolu s dělníky. Postupně se mu dařilo zajišťovat a vyškolovat dostatečný počet zdravotnického personálu. K tomu mu byla nápomocna i první vrchní sestra paní Kalousková, která také přešla do šumperské léčebny z Košumberku. Manželka PhMr. Karla Vojtková měla na starosti ústavní lékárnu. Do zaměstnání to neměl dr. Vojtek daleko, takže byl vlastně v práci téměř neustále a většinou byl viděn v bílém lékařském oblečení.
Dr. Vojtek se cílevědomě věnoval především práci lékařské, avšak rozvíjel také činnost vědeckou. Své dosavadní poznatky a zkušenosti s léčbou dětí uplatnil v monografii O dětské plicní tuberkulose, která byla vydána roku 1948 a ještě podruhé v roce 1954. Tato obsáhlá kniha o pěti dílech, v níž MUDr. Vladimír Vojtek sjednotil odborné názvosloví a podrobně popsal vznik, formy a průběh dětské tuberkulózy včetně diagnostických metod, se stala ve své době potřebnou učebnicí a pro lékaře byla důležitým vodítkem při léčbě dětské tuberkulózy. Kromě několika dalších vědeckých monografií publikoval jako autor nebo spoluautor v našich i zahraničních časopisech přes 200 prací o dětské tuberkulóze a respiračních nemocech. Také toto je důkazem o jeho širokém přehledu a všestranných znalostech v uvedeném oboru.
Soustavné studium provázelo doc. Vladimíra Vojtka po celý život. Pro vysokoškolské posluchače napsal studijní skripta o dětské tuberkulóze, o níž sám po dlouhá léta jako externí pedagog pravidelně přednášel na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a na Fakultě dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Již roku 1948 po plném osamostatnění olomoucké lékařské fakulty byl dr. Vojtek jedním z prvních tří lékařů, kteří v Olomouci na této fakultě absolvovali habilitační řízení. Na jeho základě mu byl v následujícím roce udělen titul docenta pro obor chorob plicních a tuberkulózy. Druhou docenturu získal roku 1956 na Fakultě dětského lékařství UK v Praze (nyní 2. LF UK). Vědecký titul CSc. obdržel dne 12. května 1967 na téže fakultě po obhájení své disertační práce Die Tuberkulose der Hiluslymphknoten im Lichte neuer diagnostischer und therapeutischer Erkenntnisse, vydané v Lipsku roku 1960. Nejen pedagogické, ale také vynikající řečnické schopnosti využíval doc. Vojtek při četných přednáškách jak v Československu a v zemích východního bloku, tak i na Západě. Časté byly rovněž návštěvy a studijní pobyty zahraničních lékařů, kteří do léčebny na pozvání ředitele přicestovali. Do Šumperka přijely na zkušenou vícečlenné delegace z Argentiny, Brazílie, Bulharska, Číny, Francie, Jugoslávie, Kanady, Kuby, Maďarska, NDR, Polska, Rumunska, Řecka, SSSR, Švýcarska, Turecka.
Významné úspěchy ředitele dětské plicní léčebny v Šumperku upoutaly i pozornost státníků. Na návrh vlády propůjčil prezident republiky Antonín Novotný 5. prosince 1964 docentu Vladimíru Vojtkovi za jeho vědecko-výzkumnou činnost vyznamenání pro lékaře nejvyšší, medaili J. E. Purkyně. Slavnostní předání tohoto ocenění, jež se uděluje lékařům a jiným pracovníkům ve zdravotnictví, kteří se zasloužili vynikajícím způsobem o rozvoj ochrany zdraví, se konalo 29. prosince 1964. Největší odměnou však byly pro Vladimíra Vojtka, dle jeho vlastních slov, radost z dobře vykonané práce a stovky uzdravených dětí, které opustily šumperskou léčebnu během 35 let jeho působení v čele ústavu.
Doc. MUDr. Vladimír Vojtek, CSc., setrval v Sanatorce až do roku 1979, kdy odešel do důchodu, přičemž se i potom neúnavně věnoval vědecko-výzkumné práci. Dne 24. července 1980 uspořádal večírek na rozloučenou se svými spolupracovníky, zaměstnanci léčebny i se Šumperkem a přestěhoval se do Jihlavy ke své dceři dr. Evě Ravové. Zaslouženého odpočinku si dlouho neužil, zemřel ve věku nedožitých sedmdesáti let dne 31. května 1981. Začátkem června se s ním v jihlavském krematoriu kromě rodinných příslušníků rozloučilo několik desítek zaměstnanců šumperské léčebny. Počet účastníků tehdy bohužel omezila skutečnost, že v ten den se v Československu konaly všeobecné volby do zastupitelských orgánů, u nichž byla účast víceméně povinná.