Doc. MUDr. Vladimír Vojtek, CSc.

(19. 11. 1911 - 31. 5. 1981)

laskavý lékař, pedagog a vědec v oboru dětské tuberkulózy

Vladimír Cyrill Vojtek se narodil 19. listopadu 1911 v Kojetíně čp. 385 manželům Anně a Cyrillovi. Jeho otec sloužil ve městě jako četnický strážmistr. Po gymnáziu pokračoval mladý Vladimír ve studiu na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po promoci nastoupil 1. března 1936 jako vojenský stipendista na dvouletou základní vojenskou službu do nemocnice ve Šternberku. Dne 7. března 1938 se v Přerově oženil s magistrou farmacie Karlou Jančíkovou, rodačkou z Kojetína. Zpočátku bydleli novomanželé v Kojetíně, kde se jim v prosinci narodila první dcera Eva.

V roce 1939 po zřízení protektorátu a rozpuštění československé armády byl dr. Vojtek jako vojenský lékař převeden do služby v „Zemském ústavu pro tuberkulosní děti na Košumberku“ ve východních Čechách. Zpočátku pracoval jako sekundář na chirurgickém oddělení. Přestěhoval se i s rodinou do sousední Luže a jako lékař působil v sanatoriu až do konce války. V této léčebně, kterou v minulosti pro tuberkulózní děti založil MUDr. František Hamza, se dr. Vojtek věnoval práci s velkou pílí a zaujetím. Mnoho času trávil také studiem cizojazyčné literatury na téma dětská tuberkulóza. Od roku 1941 začal psát vlastní články do lékařských časopisů a v roce 1942 byla vydána jeho první odborná publikace Bronchiektasie dětského věku. V srpnu téhož roku mu do rodiny přibyl další potomek, dcera Jana. Počátkem května 1945 byl čerstvě ustanoveným národním výborem v Luži, jehož byl sám členem, na krátko jmenován úřadujícím ředitelem léčebny místo dočasně sesazeného ředitele MUDr. Vladimíra Pospíšila. Na této pozici zůstal dr. Vojtek jen do konce května, kdy byl po obnovení armády jako bývalý aktivní důstojník zdravotní služby odvelen k posádce ve Vysokém Mýtě. Odtud pak byl s tamním plukem převelen do Ústí nad Orlicí. V tu dobu hledali představitelé Zemského národního výboru v Brně (ZNV) vhodného lékaře na místo ředitele Masarykovy zemské dětské léčebny v Šumperku. Pro řízení ústavu byl vybrán MUDr. Vladimír Vojtek, jenž byl na žádost ZNV dne 24. července 1945 Ministerstvem národní obrany z armády uvolněn. V Šumperku, kam se dr. Vojtek přestěhoval, byl pověřen přebudovat bývalé sanatorium pro převážně ortopedickou tuberkulózu na dětskou plicní léčebnu.

Své funkce se ujal velmi zodpovědně, a stal se tak příkladným pokračovatelem obětavé práce svého předchůdce MUDr. Otakara Reisse, kterého svými výsledky léčby během následujícího čtvrtstoletí dokonce předčil. Na sklonku roku 1945 se Vojtkovým narodil třetí potomek, syn Ivan. Rodina bydlela v ředitelské vile nedaleko léčebného pavilonu, tak jako za první republiky MUDr. Otakar Reiss. V poválečných letech jako ředitel dětské léčebny organizoval stavební úpravy a rozšíření areálu, přičemž se neostýchal sám přiložit ruku k dílu nebo třeba zasednout v jídelně k jednomu stolu s dělníky. Postupně se mu dařilo zajišťovat a vyškolovat dostatečný počet zdravotnického personálu. K tomu mu byla nápomocna i první vrchní sestra paní Kalousková, která také přešla do šumperské léčebny z Košumberku. Manželka PhMr. Karla Vojtková měla na starosti ústavní lékárnu. Do zaměstnání to neměl dr. Vojtek daleko, takže byl vlastně v práci téměř neustále a většinou byl viděn v bílém lékařském oblečení.

Dr. Vojtek se cílevědomě věnoval především práci lékařské, avšak rozvíjel také činnost vědeckou. Své dosavadní poznatky a zkušenosti s léčbou dětí uplatnil v monografii O dětské plicní tuberkulose, která byla vydána roku 1948 a ještě podruhé v roce 1954. Tato obsáhlá kniha o pěti dílech, v níž MUDr. Vladimír Vojtek sjednotil odborné názvosloví a podrobně popsal vznik, formy a průběh dětské tuberkulózy včetně diagnostických metod, se stala ve své době potřebnou učebnicí a pro lékaře byla důležitým vodítkem při léčbě dětské tuberkulózy. Kromě několika dalších vědeckých monografií publikoval jako autor nebo spoluautor v našich i zahraničních časopisech přes 200 prací o dětské tuberkulóze a respiračních nemocech. Také toto je důkazem o jeho širokém přehledu a všestranných znalostech v uvedeném oboru.

Soustavné studium provázelo doc. Vladimíra Vojtka po celý život. Pro vysokoškolské posluchače napsal studijní skripta o dětské tuberkulóze, o níž sám po dlouhá léta jako externí pedagog pravidelně přednášel na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a na Fakultě dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Již roku 1948 po plném osamostatnění olomoucké lékařské fakulty byl dr. Vojtek jedním z prvních tří lékařů, kteří v Olomouci na této fakultě absolvovali habilitační řízení. Na jeho základě mu byl v následujícím roce udělen titul docenta pro obor chorob plicních a tuberkulózy. Druhou docenturu získal roku 1956 na Fakultě dětského lékařství UK v Praze (nyní 2. LF UK). Vědecký titul CSc. obdržel dne 12. května 1967 na téže fakultě po obhájení své disertační práce Die Tuberkulose der Hiluslymphknoten im Lichte neuer diagnostischer und therapeutischer Erkenntnisse, vydané v Lipsku roku 1960. Nejen pedagogické, ale také vynikající řečnické schopnosti využíval doc. Vojtek při četných přednáškách jak v Československu a v zemích východního bloku, tak i na Západě. Časté byly rovněž návštěvy a studijní pobyty zahraničních lékařů, kteří do léčebny na pozvání ředitele přicestovali. Do Šumperka přijely na zkušenou vícečlenné delegace z Argentiny, Brazílie, Bulharska, Číny, Francie, Jugoslávie, Kanady, Kuby, Maďarska, NDR, Polska, Rumunska, Řecka, SSSR, Švýcarska, Turecka.

Jako člen Československé ftizeologické společnosti se doc. Vojtek aktivně podílel ve spolupráci s pediatrickou sekcí J. E. Purkyně na organizování Ftizeopediatrických dnů. Byly pravidelně pořádány od roku 1953 v Praze a později se od roku 1956 již jako Československo-polské nebo Polsko-československé ftizeopediatrické dny konaly střídavě u nás nebo v Polsku. Tyto jeden až dva dny trvající přednáškové semináře, na jejichž organizaci se doc. Vojtek osobně podílel, byly velkým přínosem pro zúčastněné odborníky z východoevropských států. Tradici těchto pracovních setkání stále udržuje slovenský Šrobárův ústav dětské tuberkulózy a respiračních chorob v Dolním Smokovci, jenž v roce 2016 uspořádal již po devětadvacáté Slovensko-poľské Vojtekove-Rudnikove dni detskej pneumoftizeológie a imunoalergológie.

Většinu svého života věnoval doc. Vojtek boji proti dětské tuberkulóze, za což od vědecké rady ministerstva zdravotnictví obdržel v roce 1959 vyznamenání Za vynikající práci. Jeho zásluhou se stala šumperská léčebna centrem tohoto boje v Československu. Její ředitel byl pro své odborné znalosti jmenován poradcem ministerstva zdravotnictví pro otázky dětské tuberkulózy, byl členem poradního sboru hlavního ftizeologa a také členem Mezinárodní unie proti tuberkulóze. Spolupracoval také s Výzkumným ústavem tuberkulózy a respiračních nemocí v Praze. V dubnu 1969 po federalizaci Československa se stal doc. Vojtek prvním předsedou České pneumologické a ftizeologické společnosti, v níž řadu let pracoval, a byl i čestným členem ftizeologické společnosti na Slovensku. Pod jeho vedením byla vyškolena řada dalších odborníků a zorganizována nejen léčba, ale i prevence. Zasloužil se také o uzákonění povinného celoplošného očkování novorozenců proti tuberkulóze.

V době, kdy počet případů nakažení tuberkulózou klesal a přemýšlelo se o dalším využití tuberkulózních léčeben, se doc. Vojtek zasadil o to, aby šumperská léčebna i nadále sloužila dětem. Svou specializaci – a tím i specializaci léčebny – rozšířil na další, zejména chronická onemocnění dýchacích cest. Zásluhou doc. Vojtka a jeho spolupracovníků byla v Československu u jedenáctiletého chlapce poprvé objevena a popsána dosud u člověka neznámá nemoc – adiaspiromykóza (plísňové onemocnění plic), o čemž byla začátkem sedmdesátých let informována odborná veřejnost po celém světě.

Významné úspěchy ředitele dětské plicní léčebny v Šumperku upoutaly i pozornost státníků. Na návrh vlády propůjčil prezident republiky Antonín Novotný 5. prosince 1964 docentu Vladimíru Vojtkovi za jeho vědecko-výzkumnou činnost vyznamenání pro lékaře nejvyšší, medaili J. E. Purkyně. Slavnostní předání tohoto ocenění, jež se uděluje lékařům a jiným pracovníkům ve zdravotnictví, kteří se zasloužili vynikajícím způsobem o rozvoj ochrany zdraví, se konalo 29. prosince 1964. Největší odměnou však byly pro Vladimíra Vojtka, dle jeho vlastních slov, radost z dobře vykonané práce a stovky uzdravených dětí, které opustily šumperskou léčebnu během 35 let jeho působení v čele ústavu.

Doc. MUDr. Vladimír Vojtek, CSc., setrval v Sanatorce až do roku 1979, kdy odešel do důchodu, přičemž se i potom neúnavně věnoval vědecko-výzkumné práci. Dne 24. července 1980 uspořádal večírek na rozloučenou se svými spolupracovníky, zaměstnanci léčebny i se Šumperkem a přestěhoval se do Jihlavy ke své dceři dr. Evě Ravové. Zaslouženého odpočinku si dlouho neužil, zemřel ve věku nedožitých sedmdesáti let dne 31. května 1981. Začátkem června se s ním v jihlavském krematoriu kromě rodinných příslušníků rozloučilo několik desítek zaměstnanců šumperské léčebny. Počet účastníků tehdy bohužel omezila skutečnost, že v ten den se v Československu konaly všeobecné volby do zastupitelských orgánů, u nichž byla účast víceméně povinná.

Své hlavní pracoviště, dětskou plicní léčebnu v Šumperku, vedl doc. Vojtek po celá léta velmi svědomitě, s láskou a na vysoké pracovní a vědecké úrovni. Jako bývalý vojenský lékař měl smysl pro pořádek, od svých spolupracovníků vyžadoval odpovědnou práci a pěkný vztah k dětem, v čemž jim vždy sám šel nejlepším osobním příkladem. Při tom zůstával skromným člověkem, jenž byl ochoten každému poradit a pomoci. Odchodem docenta Vojtka ztratila společnost nejen obětavého lékaře a vědeckého odborníka, ale i vynikajícího organizátora a především dobrého člověka. V jeho práci však pokračovala řada lékařů, které často sám vychoval, a mnozí na něj léta s úctou vzpomínali, stejně jako vděční bývalí pacienti. V době, kdy docent Vojtek zemřel, byla v „jeho“ léčebně již jen hrstka nemocných dětí. Ty byly měsíc nato převezeny k léčbě jinam a Dětská léčebna tuberkulózy a respiračních nemocí k 31. prosinci 1981 zanikla.

28. února 2018 byl doc. MUDr. Vladimír Vojtek, CSc., za dlouholetou činnost v šumperské Sanatorce a za velkou zásluhu na pokoření dříve obávané tuberkulózy oceněn čestným občanstvím města Šumperka in memoriam.