Johann Rotter

Narodil se 29. prosince 1857 v Šumperku v domě  čp. 64 manželům Johannu a Rosalii. Jeho otec Johann Rotter (1817–1884) byl učitelem a regenschorim v Šumperku a v roce 1849 patřil k zakladatelům šumperského mužského pěveckého sboru (Männergesangverein).

Johann, často zvaný familiárně Hans, absolvoval obecnou a měšťanskou školu v Šumperku, pak nastoupil do učení v Olomouci. Po otci zdědil hudební nadání, a proto se přihlásil na vídeňskou konzervatoř. Studium v letech 1874 až 1879 mu umožnil bratr Emil, tehdejší člen c. k. dvorního operního orchestru ve Vídni. Hans již během studia hrával na fagot ve vídeňském divadle Ringtheater pod vedením dirigenta Mottla a ve Vídni též nadšeně vypomáhal jako varhaník v kostele sv. Michala.

Po ukončení studia mu jako zdatnému fagotistovi nabídl angažmá vídeňský hudební skladatel Carl Michael Ziehrer ve své velké kapele, s níž koncertoval v létě roku 1879 v Bukurešti. Tam pak zůstal až do roku 1882, jako fagotista působil v bukurešťské opeře a vedl tamní Německý tělovýchovný a pěvecký sbor. Jeho uměleckou činnost ocenil dokonce král Karel I. Rumunský, jenž ho vyznamenal zlatou medailí za zásluhy.

Dne 22. srpna 1882 se Hans Rotter oženil. Jeho manželkou se stala Marie Aloisie Winklerová (1859–1939), dcera šumperského podnikatele – faktora. Krátce po svatbě přijal Hans Rotter pětileté angažmá v polském Žirardově (Żyrardów) u Varšavy. Zde sídlila tehdy největší evropská textilní továrna na zpracování lnu, která patřila firmě Hille a Dittrich. Chloubou továrny byl vlastní orchestr, kde Hans Rotter působil jako dirigent. V té době se manželům Rotterovým narodily tři děti – synové Ludwig (1883) a Johann (1884) a dcera Emma (1886). Po návratu z Polska založil Hans Rotter roku 1887 ve Vídni dámskou kapelu a v následujících dvou letech s ní sklidil velký umělecký úspěch na evropském koncertním turné v Nice, Berlíně a Oděse.

Ve svých 31 letech, kdy jako muzikant procestoval již řadu evropských zemí, se vrátil do rodného kraje. Roku 1889 převzal vedení lázeňské kapely v Gräfenberku (dnešní Lázně Jeseník) a zanedlouho byl 1. listopadu 1892 jmenován kapelníkem ve svém rodném městě Šumperku. Tuto funkci zastával sedm let až do roku 1899. V témže roce se Rotterovým narodila dcera Marie. Jeho působení v Gräfenberku, kde se dobře seznámil s lázeňským životem, ho zřejmě přivedlo na myšlenku založit lázně v rodném městě. Za finanční podpory svého tchána se spolu s manželkou stal v roce 1899 majitelem nově vybudovaného vodoléčebného sanatoria v Šumperku. Do sanatoria se i přestěhoval a řadu let se též jako ředitel věnoval jeho provozu.

Také hudební pavilon v přilehlém lesoparku, z něhož se často ozývaly tóny orchestru, vznikl jeho zásluhou. Sanatorium jej však zaměstnávalo více, než by si byl přál. Toužil věnovat veškerý čas muzicírování tak jako dřív. V roce 1909 se stal v Šumperku sbormistrem mužského pěveckého sboru a své sanatorium se rozhodl prodat, což se podařilo až po dvou letech. Přesto se k této vlastní podnikatelské činnosti rád vracel v pozdějších vzpomínkách. Pěvecký sbor vedl úspěšně až do roku 1921, působil také jako učitel zpěvu i hry na klavír a od roku 1927 jako varhaník v šumperském evangelickém kostele.

Již od dob studia na konzervatoři se také věnoval hudební tvorbě. Jím zkomponovaná hudební díla (např. „Ave Maria“ s varhanním doprovodem, „Gräfenberger Gavotte“, „Sudetendeutscher Freiheitsmarsch“, „Tanzliedchen“ pro mužský sbor, taneční poema „Sie träumt“, „Neckerei“ pro smyčce a několik valčíků) byla svého času často veřejně uváděna a také vysílána v rozhlase. Hudební nadání zdědil po otci syn Ludwig (Louis) Rotter, jenž se hudbě věnoval i za oceánem v „Novém světě“.

„Musikdirektor“ Hans Rotter patřil v Šumperku k váženým a významným osobnostem, přestože se o něm v kronikách příliš zmínek nenachází. Jeho životní symfonie dozněla během druhé světové války, když zemřel v rodném městě dne 3. dubna 1944.