Od Interny III po současnost
1982–2018
Šumperská Sanatorka se od 1. ledna 1982 stala součástí šumperské nemocnice s poliklinikou (NsP OÚNZ Šumperk), která v ní provozovala samostatné interní oddělení „Interna III“ s lůžky v 1. patře hlavní budovy. V roce 1982 se rozšířila zdravotnická péče v okrese o nové lůžkové psychiatrické oddělení. Toto zpočátku provizorní oddělení s asi 45 lůžky bylo zřízeno ve druhém patře léčebného pavilonu Sanatorky. Právě prostory tohoto podlaží v předchozím roce opustili poslední dětští pacienti, když zde byla léčba dětí definitivně zrušena.
Od roku 1985 probíhaly přípravy na postupnou stavební rekonstrukci a modernizaci celého léčebného pavilonu, k níž byla vypracována projektová dokumentace a vyčleněny nemalé prostředky. V Sanatorce měla být rozšířena kapacita stávajících oddělení interního a psychiatrického a nově zřízeno rehabilitační oddělení s vnitřním bazénem a také záchytná stanice. První etapa stavebních prací byla zahájena ve vyklizeném pravém křídle.
Společenské změny po roce 1989 však měly na Sanatorku nepříznivý dopad. Došlo k zastavení započatých stavebních prací. Část přidělených financí na rekonstrukci byla sice proinvestována, stavební práce v pravém křídle však zůstaly nedokončeny, nepoužitý materiál se později ztratil. Investor rekonstrukce, OÚNZ Šumperk, zanikl v roce 1991. Dosud státem řízené a z daní financované zdravotnictví procházelo radikální proměnou k novému modelu zdravotního pojištění. Dne 1. ledna 1992 došlo ke zřízení Všeobecné zdravotní pojišťovny a Nemocnice s poliklinikou (NsP Šumperk) pokračovala v činnosti již jako samostatná nástupnická organizace po zaniklém OÚNZ. V hlavním areálu nemocnice v té době vrcholila stavba nového lůžkového pavilonu a operačních sálů a Sanatorka zůstala na okraji zájmu. Lůžková část psychiatrických oddělení v nemocnicích – mimo speciální léčebny – přestala být zdravotními pojišťovnami hrazena. V případě šumperské Sanatorky to znamenalo, že pro psychiatrii zůstala jen ambulance v jejím přízemí a lůžkové oddělení bylo zrušeno. Stagnovala údržba areálu Sanatorky, nepotřebným se stalo také dětské hřiště s kolotočem a prolézačkami. Došlo k zastavení provozu v prádelně a kuchyni, strava se dovážela z nemocnice. Jedné noci údajně „tajemně“ zmizely sochy zdobící dosud průčelí léčebného pavilonu. Ani poslední oddělení, tj. „Interna III“, v Sanatorce dlouho nezůstalo. Z důvodu nevyhovujících podmínek bylo koncem roku 1992 uzavřeno a přestěhováno do areálu nemocnice. Dne 17. května 1993 byl provoz v bývalém plicním sanatoriu definitivně ukončen.
Začátkem devadesátých let, v době přechodu státního majetku k soukromým vlastníkům, se projevil zájem privatizovat také zdravotnická zařízení. V souvislosti s tím byly do obchodního rejstříku v Ostravě zapsány nově vzniklé společnosti: Nemocnice Šumperk, spol. s r. o., (13. října 1992), Lékařský dům Šumperk, spol. s r. o., (13. listopadu 1992) a Sanatorium Šumperk, spol. s r. o., (1. června 1993). Představitelé uvedených společností předložili vládě ČR své projekty na privatizaci nemocnice a polikliniky. Lékařský dům Šumperk uspěl a převzal bývalou polikliniku. Také privatizační projekt Nemocnice Šumperk, který byl koncipován v souladu s projektem „Zdravé město Šumperk”, byl vládou v polovině roku 1994 schválen. Sanatorka jako součást nemocnice měla být dle tohoto privatizačního projektu po nezbytných stavebních úpravách využívána pro sanatorní léčbu převážně dětských pacientů s jaterními onemocněními a dědičnými poruchami krvetvorby. Sanatorka měla též sloužit k předoperační a pooperační péči tak, aby tyto případy nezabíraly lůžka na odděleních vlastního areálu nemocnice. Jak však víme, toto se nestalo… Vypracován a předložen byl také privatizační projekt společnosti Sanatorium Šumperk, jenž nabízel ve svém podnikatelském záměru zřídit v Sanatorce sál pro malé chirurgické zákroky, psychosomatické oddělení a poskytovat nadstandardní péči lázeňského typu. Tento projekt však schválen nebyl. Bylo konstatováno, že se tyto činnosti v jednom objektu, zejména zřízení dalšího chirurgického oddělení mimo nový chirurgický komplex v areálu Nemocnice Šumperk, nejeví jako nejvhodnější. Kdyby uspěl tento „konkurenční“ privatizační projekt, možná by vše bylo bývalo jinak…
Dne 1. března 1995 došlo k podpisu kupní smlouvy mezi společností Nemocnice Šumperk, spol. s r. o., a Fondem národního majetku České republiky (FNM ČR). Upřednostněna byla tehdy privatizace nemocnice jako celku, tedy včetně Sanatorky, která se tímto po mnoha letech stala znovu soukromým majetkem. Přesto měla být i Sanatorka po privatizaci využívána ke zdravotnickým účelům. Při prodeji se takováto podmínka stala věcným břemenem na dobu 10 let a v kupní smlouvě byla uvedena i případná vysoká sankce při nedodržení závazku. Jak se ukázalo, realita byla bohužel jiná a žádný pacient již v Sanatorce hospitalizován nebyl. Bylo by jistě naivní se domnívat, že zmíněnou pokutu někdo někdy platil. V polovině devadesátých let, kdy býval slyšet z budovy štěkot hlídacích psů, ji měla pronajatou soukromá firma mj. k výrobě sportovních potřeb. Tento nájemník měl se Sanatorkou údajně i vážné úmysly, jeho podnikatelský záměr se však zřejmě nevydařil… V tu dobu byla dokonce demontována a odvezena všechna litinová topná tělesa. To se stalo s vědomím tehdejších majitelů, společníků Nemocnice Šumperk, spol. s r. o., aniž by se tomu snažili zabránit. Ti pak měli i nadále zájem Sanatorku, která nebyla od roku 1997 využívána, výhodně prodat. Proběhla jednání snad s desítkou zájemců, ale k prodeji nikdy nedošlo, nepodařilo se ji ani vrátit státu.
A Sanatorka chátrala a chátrala. Původní břidlicová krytina střechy přestala odolávat vlivu počasí. Zatékání a stálá vlhkost v nevytápěném objektu způsobily růst náletových dřevin a hnilobu dřevěných stavebních prvků. K devastaci přispěli i lidé, kteří poničili okna, dveře a odvezli vše, co bylo možné a mělo nějakou hodnotu, např. i veškeré dřevěné obložení z lehárny. V devadesátých letech minulého století byla hlavní budova Sanatorky sice ve špatném technickém stavu, ale rekonstrukce „pět minut po dvanácté“ byla ještě možná. Po olympiádě v roce 1998 projevil zájem o Sanatorku Aleš Valenta v souvislosti se zamýšlenou výstavbou areálu pro akrobatické lyžování na Kotlu, k jejíž realizaci však nedošlo. Až roku 2002 opět svitla nová naděje na využití bývalé léčebny, když o ni projevila zájem charitativní společnost z kanadského Canmore nedaleko Calgary. Kanadská společnost nabídla částku kolem 10 milionů korun, pak ztratila o zakoupení Sanatorky zájem.
V roce 2004 se stala spolumajitelem firmy Nemocnice Šumperk, spol. s r. o., společnost Agel a.s., která svůj majetkový podíl v následujících letech postupně navyšovala, až se 7. března 2006 stala stoprocentním vlastníkem. Od 1. května 2006, kdy došlo ke změně právní formy společnosti, měla firma vlastnící Sanatorku nový název – Šumperská nemocnice a.s. Nové investory se pro Sanatorku najít nepodařilo nebo již ani nebyl zájem se této lukrativní lokality zbavit. Z důvodu havarijního stavu dlouhodobě neudržované hlavní budovy se od roku 2009 začalo mluvit o demolici, čímž naděje na záchranu pohasla.
Od 13. dubna 2015 již Šumperská nemocnice a.s. nepatří do skupiny Agel a majitelem Sanatorky se od tohoto data stala Nemocnice Šumperk a.s., jejímž jediným akcionářem je MUDr. Martin Polach, MBA. V roce 2016 byly nemovitosti v areálu bývalé léčebny převedeny z majetku nemocnice na firmu MAPO Activity, s.r.o., JUDr. Martina Polacha a bylo vydáno úřední rozhodnutí o demolici Sanatorky. V mnoha sdělovacích prostředcích oznamovaný termín zahájení demoličních prací splněn nebyl. Stalo se tak až více než po roce, v létě roku 2018. Dne 22. června 2018 v poslední demoliční fázi byl stržen zbytek budovy a s ním i dlouholetý symbol léčebny – sochařský reliéf Humanita s dětmi. Dle očekávání se zbourání Sanatorky stalo událostí, o niž jevili Šumperané značný zájem. Někteří s uspokojením, že ze Šumperka konečně zmizel ten „hnisající vřed“, jak se o Sanatorce vyjádřili. Většině lidí však bylo a je velmi líto, že v minulosti majitelé dopustili devastaci kdysi krásné Sanatorky, až musela být zbourána, a že areál nebyl využit ku prospěchu společnosti např. jako domov seniorů nebo pro nemocné děti.
Zpustlá sanatorská planina a zanedbaný okolní park čekají od roku 2018 na avizovanou proměnu ve sportoviště s tenisovými kurty. Stále není však známo, kdy a zda vůbec bude výstavba zahájena. Nové sportoviště mělo být hotovo do dvou let, tedy do roku 2020. Dosud však areál jen nadále pustne, zbořeniště i haldy suti zcela zarostly plevelem a náletovými dřevinami…