Zemská Masarykova dětská léčebna
1922–1945
Nejvážnějším zájemcem o koupi sanatoria se stal Spolek pro rodinné, zdravotní a léčebné osady dětské na Moravě se sídlem v Brně. Tento spolek vedl MUDr. František Hamza (1868–1930), představitel a tvůrce oboru tzv. sociálního lékařství, houževnatý bojovník proti dětské tuberkulóze a zakladatel prvního středoevropského léčebného ústavu pro tuberkulózní děti v Luži u Vysokého Mýta roku 1901. I na Moravě byla taková léčebna potřebná a vyhlédnutým místem pro ni se stalo právě bývalé vodoléčebné sanatorium v Šumperku. S významnou finanční podporou Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy se 13. ledna 1922 Spolku pro rodinné, zdravotní a léčebné osady dětské na Moravě podařilo šumperské sanatorium od pojišťovny zakoupit. Spolek v čele s MUDr. Františkem Hamzou se ujal počáteční přeměny původního sanatoria na dětskou léčebnu. Ředitelem byl jmenován MUDr. Otakar Reiss (1890–1945) ze Zemské plicní léčebny v Jevíčku. V Masarykově osadě dětské v Šumperku se odborně pečovalo o děti nemocné skrofulózou-tuberkulózou do věku 6 let bez rozdílu pohlaví a o dívky do 18 let. Starší chlapci a děti nevyléčitelné nebo trpící jinými chorobami přijímáni nebyli.
Během let 1922–1923 byly v osadě prováděny jen nutné opravy a dílčí
úpravy spojené s navýšením kapacity na 80 až 100 lůžek. Přes veškerou
snahu spolku i ředitele osady ale ústav nenacházel pochopení u širší
veřejnosti a doslova živořil. Na investice a provoz osady finanční síly
spolku, jehož činnost byla odkázána výhradně na podpory a dary
veřejnosti, nestačily. Situace se stala natolik vážnou, že osadě hrozil
zánik. Ovšem ústav podobný tomu v Šumperku byl pro Moravu velmi
potřebný a kdyby nebyl zřízen ze soukromé iniciativy spolku, byl by
nucen Moravský zemský výbor (MZV) sám někde takový ústav vytvořit. I
proto byla na základě nezávislého doporučení a především úsilím lékařů
Františka Hamzy i Otakara Reisse tato dětská osada 1. března 1924
převzata do zemské správy. Tím byl ústav zachráněn ke svému šlechetnému
účelu.
Jmenování MUDr. Otakara Reisse ředitelem Zemské Masarykovy osady dětské v Šumperku se ukázalo jako velice šťastné rozhodnutí. MUDr. Otakar Reiss byl obětavý odborník, jenž se věnoval své práci s neobyčejným nadšením. Vědeckými podklady se mu podařilo přesvědčit Moravský zemský výbor (MZV) v Brně o důležitosti léčby dětské tuberkulózy právě ve vnitrozemí. Za vydatné pomoci především vrchního zemského stavebního rady Ing. Karla Míši se podařilo přimět představitele výboru k uvolnění financí a přistoupilo se k důkladné přestavbě a modernizaci ústavu tak, aby mohli být přijímáni i starší chlapci do 14 let. V druhé polovině roku 1925 se začalo s rozsáhlými adaptacemi a v důsledku toho se rozhodl zemský výbor koncem září provoz osady zastavit. Začátkem roku 1926 přešla osada plně do majetku MZV a po celý rok byly v budově prováděny velké stavební úpravy.
Ústav byl po kolaudaci znovu uveden do provozu 15. února 1927 s novým názvem Zemská Masarykova dětská léčebna v Šumperku. Při přestavbě byl odstraněním všech dřevěných výzdob balkonů a střechy změněn původní vzhled alpské architektury. Vznikla tak majestátní dvoupatrová budova se dvěma bočními křídly o celkové délce průčelí 60 m a zastavěnou plochou asi 1500 m². Na přední východní straně byly v prvním a druhém patře zřízeny betonové průběžné balkony se železným zábradlím, přístupné ze všech přilehlých pokojů. Budova byla připojena na městskou kanalizační síť. Vybudovány byly nové vanové a sprchové lázně s osmi smaltovanými vanami ve třech lázeňských místnostech. Provedena byla kompletní instalace nového centrálního vytápění. Instalována byla též nová zdravotnická technika i vybavení prádelny a kuchyně. Zásluhou akademického sochaře Julia Pelikána byla budova léčebny okrášlena malebnými pískovcovými sochami. Dominantním ozdobným stavebním prvkem se stal střešní trojúhelníkovitý štít (pravděpodobně po vzoru budov léčebny v Jevíčku) s nádherným sochařským reliéfem Humanita s dětmi o výšce asi 2,5 m znázorňujícím postavu ženy se čtyřmi malými dětmi. V sousedství léčebny bylo v té době postaveno i několik dalších domů – vrátnice s bytem domovníka, domek zahradníka se dvěma skleníky a reprezentativní vila pro ředitele a ústavní personál. Původně okrasný rybníček byl upraven na letní koupaliště s brouzdalištěm pro děti. Okolní park nebyl tehdy tak rozlehlý jako později. K jeho významnému rozšíření došlo až po 2. světové válce.
Za vedení dr. Otakara Reisse došlo k přebudování a rozšíření léčebny do podoby moderního zařízení vhodného k léčbě dětské kloubní, kostní i kožní tuberkulózy. Děti s plicní tuberkulózou do léčebny zpočátku přijímány nebyly z důvodu možného rozšíření nákazy. Pro ně byl určen „Zemský ústav pro tuberkulosní děti na Košumberku“. Přestavbou byla významně rozšířena kapacita šumperského ústavu na 220 lůžek. Zařízení bylo určeno všem dětem od nejútlejšího věku, dále dívkám až do 18 let a nově také chlapcům do 14 let. V té době ještě nebyla k dispozici účinná léčiva, proto základ léčby tvořil ústavní režim s pravidelnou výživnou stravou, čistotou, cvičením a pobytem na slunci i čerstvém vzduchu. Sprchové a vanové lázně sloužily k opatrnému a důslednému otužování dětí.
Léčebna byla vybavena všemi tehdy potřebnými přístroji k léčbě uvedených druhů tuberkulózy (rentgen diagnostický i terapeutický, el. světloléčba). Dr. Reiss v léčebně rozšířil řady odborného personálu a zavedl také potřebnou školní výuku dětí. Za jeho odborného vedení pomohla léčebna ke zotavení mnoha tuberkulózních děvčat a chlapců z různých sociálních skupin. Záhy po svém nástupu inicioval také otevření pobočky Masarykovy ligy proti tuberkulóze v Šumperku. Tuto bezplatnou lékařskou poradnu navštívilo ročně kolem tisíce chudých nemocných.
MUDr. Otakar Reiss řídil a úspěšně vedl Zemskou Masarykovu dětskou léčebnu až do osudné Mnichovské dohody a okupace pohraničí v říjnu 1938, kdy byl Šumperk i s dalšími pohraničními oblastmi připojen k Německu. Mnoho lidí, především státních zaměstnanců, přišlo o práci nebo bylo nuceno se vystěhovat. Stejný osud postihl i pana ředitele MUDr. Otakara Reisse a další zaměstnance šumperského sanatoria. Dr. Reiss pak za okupace pracoval v Jevíčku a v Praze. Jako lékař a vlastenec pomáhal potřebným tak dlouho, až neunikl pozornosti gestapa a byl vězněn v Terezíně. I ve vězení v nelidských podmínkách se na vlastní úkor staral o mnoho spoluvězňů, až nakonec sám vážně onemocněl. Nemocný a zesláblý Otakar Reiss v terezínské pevnosti na sklonku války 2. května 1945 (jako jediný z mnoha tehdy vězněných lékařů) zemřel.
Po „Mnichovu“ zabrala šumperské sanatorium župní samospráva, oddělení sociální péče pro sudetské území se sídlem v Liberci. Budovy zrušené léčebny byly po dobu jednoho roku využívány postupně dle potřeby jako zotavovna pro německé vojáky, dětský domov i tábor pro uprchlíky německé národnosti z východní Volyně. Dne 27. října 1939 se sudetská župní samospráva stala majitelem léčebny a obnovila v něm opět dětské sanatorium pro léčbu tuberkulózy s původní kapacitou 220 lůžek, kde se léčily děti německé národnosti. Ředitelem župní léčebny (Gau-Kinderanstalt Mähr.-Schönberg) se stal dr. Eugen Koberstein. Jako ortoped specializoval ústav na léčbu tuberkulózy kostní a pohybového ústrojí. I během války byly v léčebně prováděny stavební úpravy. Největší změnou bylo zastřešení rozlehlé venkovní terasy na pravém křídle, kde se již dlouhou dobu vyskytovaly problémy se zatékáním a prosakováním vody do nižších podlaží. Toto zastřešení bylo brzy upraveno tak, že vznikla na jižní straně úzká krytá dřevěná lehárna se spojovací chodbou do 2. patra hlavní budovy. Lehárna sloužila dětem s plicní tuberkulózou, které byly do šumperského sanatoria přemístěny v roce 1942 ze cvikovské léčebny. Děti německé národnosti pobývaly v sanatoriu až do roku 1945, kdy byl po osvobození Šumperka jeho dosavadní provoz náhle ukončen.
