Prof. MUDr. František Hamza
(6. 3. 1868 – 4. 6. 1930)
cílevědomý lékař a trpělivý učitel se sociálním cítěním, spisovatel
Narodil se 6. března 1868 v Kletečné v domě čp. 20 do mlynářské rodiny Františka a Justiny Hamzových. Byl nejstarším z osmi dětí a jako prvorozenému synovi mu bylo umožněno studovat. Obecnou školu navštěvoval v nedalekém Pelhřimově a v roce 1887 odmaturoval na gymnáziu v tehdejším Německém Brodě. Poté se rozhodl pro studium medicíny na dnešní Univerzitě Karlově v Praze. Přestože se Hamzovi vysokoškolské studium prodloužilo na více semestrů, byl výborný student. Vedle studia se totiž věnoval literární, kulturní, hlavně však spolkové činnosti (byl předsedou Spolku českých mediků) a aktivitám v Sokole. Podílel se také na přípravě Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895. Jako společensky aktivní student neunikl pozornosti rakousko-uherské policie.
Na lékařské fakultě promoval 15. července 1897 a 30. října téhož roku se oženil s Julií Závodskou, studentskou láskou ze svého rodného kraje. Krátce po svatbě v Humpolci se novomanželé přestěhovali do Luže u Vysokého Mýta. Z Prahy odešel mladý lékař odborně dobře připraven, měl za sebou i praxi na dětské klinice. Byl znalý života ve městě i na venkově a odnášel si do své budoucí venkovské praxe, pro niž se rozhodl, velké zkušenosti z organizační a osvětové práce. V Luži přijal nabídnuté místo obvodního lékaře. Tato lokalita klimaticky odpovídala realizaci jeho životního plánu, zřízení dětské protituberkulózní léčebny. O problematiku dětské tuberkulózy a způsoby jejího léčení se zajímal již v době studia na fakultě. Soukromou léčebnu založil roku 1901 ve své vile u poutního chrámu Panny Marie Pomocné na Chlumku v Luži jako první středoevropský léčebný ústav pro tuberkulózní děti. V průběhu prvního roku se v něm léčilo jen 11 dětí. Nemocných přibývalo, a tak se dr. Hamza rozhodl zakoupit pozemky na prostorném svahu mezi mariánským chrámem a zříceninou hradu Košumberk, kde začal v roce 1907 stavět nový léčebný areál. Postupně se tak původní léčebna začala přesouvat do míst, kde se nachází dodnes. Ústavní budovy pavilonové soustavy byly účelně rozmístěny v čistém, sluncem prozářeném prostoru. Dobrými výsledky své činnosti dr. Hamza dokázal, že léčit tuberkulózu ve vnitrozemském klimatu lze obdobně jako u moře či v horském prostředí. Dr. Hamza vybudoval v Luži-Košumberku základy velkého ústavu tzv. domácího typu. Byla v něm zajištěna sociální rovnost a dostupnost léčby chudým i zámožným, a to i přesto, že pro společnost počátku 20. století byly charakteristické výrazné sociální rozdíly. Zavedl zcela nové postupy léčby, jejímž základem byly hygienické návyky, pohybová terapie a posílení tělesné soustavy. Rozvíjel schopnosti dětí a jako první ve střední Evropě otevřel přímo v léčebně v roce 1908 dvě třídy ústavní školy. Léčebnu vedl dr. Hamza zpočátku ve vlastní režii a děti z nejchudších rodin léčil zdarma. Financování chodu ústavu mělo probíhat z částek hrazených nemocnými, z veřejné a soukromé dobročinnosti a za přispění Českého zemského výboru a Chudinského ústavu královského hlavního města Prahy. Jak se ukázalo, tyto prostředky však nestačily, a proto si František Hamza musel vzít peněžní úvěr. Je zřejmé, že jako soukromý majitel na chod ústavu, který poskytoval léčbu již stovkám pacientů ročně, stačit nemohl. Po jednání s Českým zemským výborem bylo koncem roku 1908 dosaženo odkoupení ústavu a dr. Hamza jej nadále vedl jako ředitel. Tuto funkci zastával až do 1. srpna 1919. V Luži již od počátku svou činností pozitivně ovlivňoval společenský život. Občané si jej oblíbili a opakovaně (celkem třikrát) byl zvolen do funkce starosty obce. Za veškeré své úsilí byl MUDr. František Hamza v roce 1908 vyznamenán titulem císařského rady a čestného občana Luže.
Během 1. světové války se ústav potýkal s mnohými potížemi. Samotnému řediteli hrozilo dokonce zatčení. Hamza totiž od roku 1912 působil jako poradce v srbských zdravotních záležitostech. Srbsko osobně navštívil, pomáhal s organizací boje proti sociálním chorobám a přednášel tam. Jeho činnosti si Srbové natolik vážili, že za ni byl vyznamenán vysokým srbským státním řádem. Roku 1919 byl MUDr. František Hamza jmenován přednostou odboru sociálních věcí na Ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Jeho úkolem bylo připravit tuberkulózní zákon, obnovit válkou poškozené existující sociální ústavy a organizovat přípravu zřízení nových léčebných ústavů, které by pracovaly na stejných principech jako ten v Luži. Mezi Hamzovy projekty patřily protituberkulózní léčebny v Dolním Smokovci ve Vysokých Tatrách a v Šumperku, dále Zemský ústav pro skrofulózní děti ve Cvikově, lidové zdravotní ústavy v Praze na Smíchově, na Žižkově, také v Kladně, v Chrudimi, v Pardubicích a zdravotní osada pro skrofulózní děti v Březolupech u Uherského Hradiště. František Hamza stál u vzniku mnoha organizací a v některých z nich spolupůsobil. Byl u toho, když v roce 1919 Alice Masaryková, dcera T. G. Masaryka, založila Československý červený kříž, stal se spoluzakladatelem známé Masarykovy ligy proti tuberkulóze, byl také předsedou Spolku pro rodinné, zdravotní a léčebné osady dětské na Moravě.
V léčebně, kterou v Luži založil, působil dr. Hamza po odchodu na ministerstvo pouze jako inspekční konzultant. Jeho odlišné představy o rozvoji ústavu však vedly ke stále se prohlubujícím sporům s novým ředitelem a správní radou. Zklamaný František Hamza se proto po několikaletém váhání rozhodl přijmout již déle nabízené místo na Masarykově univerzitě v Brně (zal. roku 1919). V únoru 1922 byl jmenován mimořádným profesorem sociálního lékařství na lékařské fakultě a současně byl pověřen vytvořením ústavu sociálního lékařství. Po nástupu na univerzitu se v témže roce odstěhoval z Luže do Brna i se svou rodinou a do Luže se pak už nikdy nevrátil. Ani v Brně však nepřestal s činorodou a obětavou prací, pokračoval v přednáškové a osvětové činnosti. Jeho aktivity překročily rámec medicíny a zasahovaly do veřejné a kulturní sféry. Dr. Hamza se účastnil též modernizace zdravotnických zařízení města Brna. Od základů vybudoval zmíněný Ústav sociálního lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, jehož se stal prvním přednostou. Celoživotní aktivní boj proti tuberkulóze rozšířil o zápas proti rozmáhajícímu se onemocnění – rakovině, která nakonec postihla i jej samotného. Až na sklonku života 30. prosince 1929 se dočkal svého jmenování řádným univerzitním profesorem. Své poznatky, vycházející z praktických zkušeností, publikoval ve vědeckých pracích, vedl zdravotnické kurzy, psal odborné lékařské knihy. Již za studií se začal věnovat i umělecké tvorbě. Je autorem několika divadelních her, ale nejznámější je především jeho uznávaná tvorba literární (Zálesí, Šimon kouzelník, Želivské romance).
František Hamza měl zřejmě ještě mnoho plánů, ale podlehl své nemoci 4. června 1930 ve věku 62 let. Velkolepého smutečního obřadu se záplavou květin a četnými smutečními proslovy, kdy zazněla i státní hymna, se v Brně 7. června zúčastnili studenti, členové univerzitního akademického senátu, profesorský sbor lékařské fakulty, zástupci Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, Ministerstva školství a národní osvěty, Ministerstva železnic, známí a přátelé z vysokých škol Brna i Prahy, pracovníci různých úřadů, sociálních ústavů a institucí, členové lékařských a studentských spolků, Spolku českých spisovatelů Máj, mnozí Brňané… Nechyběla ani velmi početná delegace z Luže. Rozloučili se tak navždy s kolegou, učitelem, přítelem a lékařem profesorem MUDr. Františkem Hamzou, obětavým a šlechetným člověkem, jenž toužil dobře porozumět obyčejným, prostým lidem. Celé Československo se tehdy z tisku dozvědělo, že zemřel univerzitní profesor MUDr. František Hamza, propagátor sociálního lékařství, zakladatel protituberkulózní léčebny pro skrofulózní děti v Luži-Košumberku a rovněž autor románu Šimon kouzelník. Pochován je v urnovém háji v Praze-Motole.