Dne 28. května 1957 přijeli do Sanatorky za doc. Vladimírem Vojtkem odborní lékaři z 21 zemí světa. Škoda, že v současnosti, po více než 60 letech, město Šumperk díky léčebně takového celosvětového věhlasu nedosahuje…
Až půjdete na špacír do parku u bývalé šumperské Sanatorky, povšimněte si pětice bříz, které byly kdysi vysazeny při vzniku sanatoria. Zpočátku se kolem nich promenádovali lázeňští hosté, později kolem nich po dlouhá léta procházely nemocné děti se sestřičkami i s návštěvami svých rodičů. Vysoké koruny těchto stoletých stromů můžeme obdivovat i v dnešní době. Přejme si, aby tam tyto břízy vydržely co nejdéle.
Ze vzpomínkového dopisu, který nám poslala paní Marie M., jejíž rodiče v Sanatorce pečovali o nemocné děti…
Až půjdete na špacír do Městského lesa směrem k bývalé Sanatorce, můžete se vydat ulicí Pod Vyhlídkou, dříve Promenádní cestou, která vedla podél kaštanové aleje. Pod lesním svahem se tyčí velmi pěkná historická vila, kterou nechal postavit pan Emil Rotter v roce 1905, což bylo 6 let po otevření šumperského sanatoria. Je moc hezké, že se na tento dům můžeme podívat i dnes, po více než sto letech.
Po výstavbě vodoléčebného sanatoria v roce 1899 byl založen přilehlý park. Jeho dominantou byl poměrně velký dřevěný šestihranný altán s lavičkami. Skýtal zastřešené posezení lázeňským hostům a později za 1. republiky pacientům a návštěvníkům Zemské Masarykovy dětské léčebny. Není známo, jak dlouho altán v parku stál. Odstraněn byl asi někdy před nebo během 2. světové války.
Až půjdete na špacír do sanatorského parku, můžete zkusit najít místo, kde kdysi tento altán stával..
Toto je příspěvek s fotografií hudebního pavilonu z počátku 20. století. Na tomto plánku je vyznačeno místo, kde na začátku 20. století stál v blízkosti sanatoria hudební pavilon (na kraji lesa, dnes zhruba někde v blízkosti řady starých garáží). V prvních letech po otevření lázeňského sanatoria během letní sezóny koncertovala v pavilonu městská kapela. Ke kulturnímu odpočinku byli zváni nejen lázeňští hosté, ale i Šumperané.
V přilehlé zahradní restauraci se prodávalo občerstvení a čepovalo hanušovické pivo… To bývaly příjemné a poklidné časy u Městského lesa…
Šumperské lázně na počátku 20. století.
Zemská Masarykova osada dětská v Šumperku vznikla
z původního vodoléčebného sanatoria, které v roce 1922
zakoupil Spolek pro rodinné, zdravotní a léčebné osady dětské
na Moravě, vedený MUDr. Františkem Hamzou. V osadě
se pečovalo o děti se skrofulózou-tuberkulózou.
Ředitelem byl jmenován MUDr. Otakar Reiss.
V “Zemské Masarykově osadě dětské” se v polovině roku 1925 přistoupilo k důkladné přestavbě a modernizaci původního vodoléčebného ústavu. Stavební úpravy započaly v tomto levém křídle, kde vznikla prostorná tělocvična (později kinosál).
Přestavba sanatoria trvala až do konce roku 1926. Ředitelem sanatoria byl obětavý lékař Otakar Reiss.
MUDr. Otakar Reiss se jako ředitel aktivně spolupodílel na rozsáhlé přestavbě původního hotelového sanatoria. Začátkem roku 1927
byl ústav po kolaudaci znovu uveden do provozu s novým názvem Zemská Masarykova dětská léčebna v Šumperku. V majestátní budově s kapacitou 220 dětských lůžek vznikl i tento prostorný tělocvičný sál. Tehdy ještě nebyla k dispozici moderní antituberkulotika, takže léčba spočívala především na posílení “
těla i ducha” dítěte, jak pravil zakladatel dětských léčeben
MUDr. František Hamza.
Pan ředitel MUDr. Otakar Reiss vedl dětskou léčebnu
v Šumperku za 1. republiky, od jejího vzniku v roce 1922
až do roku 1938. Zasloužil se o modernizaci
a rozšíření ústavu, inicioval otevření a řídil pobočku
Masarykovy ligy proti tuberkulóze v Šumperku,
rozšířil řady odborného personálu, zavedl v léčebně
školní výuku dětí. Za jeho odborného vedení pomohla
léčebna ke zotavení mnoha tuberkulózních
děvčat a chlapců z různých sociálních skupin...
Po “Mnichovu” v roce 1938 byl Šumperk i s pohraničními oblastmi připojen k Německu. Mnoho lidí, především státních zaměstnanců, přišlo o práci nebo bylo nuceno se vystěhovat. Stejný osud postihl i pana ředitele MUDr. Otakara Reisse a další zaměstnance šumperského sanatoria.
Dr. Reiss pak za okupace pracoval v Jevíčku a v Praze. Jako lékař a vlastenec pomáhal potřebným tak dlouho, až neunikl pozornosti gestapa a byl vězněn v Terezíně. I ve vězení v nelidských podmínkách se na vlastní úkor staral o mnoho spoluvězňů, až nakonec sám vážně onemocněl. Bylo to právě v těchto dubnových dnech před 73 lety. Velitel věznice nedovolil jeho transport do nemocnice. Nemocný a zesláblý Otakar Reiss v terezínské pevnosti na sklonku války 2. května 1945 (jako jediný z mnoha tehdy vězněných lékařů) zemřel.
(Na fotografii z 30. let 20. století je dr. Reiss s dcerkou Karlou, vpravo manželka Emílie, vlevo tatínek manželky.)
Od zahájení provozu Zemské Masarykovy dětské léčebny v Šumperku roku 1927 byla dominantou nádvoří venkovní dřevěná lehárna. Po roce 1945 dostalo nádvoří novou podobu, vznikly nové chodníčky, vysazeny byly pěnišníkové keře, atd. Opravena byla také venkovní lehárna, původní dřevěné vstupní schůdky byly nahrazeny betonovými. Lehárna tak sloužila dětem ještě dvě desetiletí než byla zrušena.
Ještě po demolici v roce 2018 bylo možné najít pod vzrostlými smrky v travním porostu torzo zmíněných betonových schůdků, které již dávno zmizelo včetně pokácených smrků.
